Kočky

Pravidla udržování koček a péče o kočku je zárukou zdraví zvířete. Dle pravidel se kočka zcela samostatně stará o čistotu svého těla. Dlouho se umývá, důkladně vylizuje svoji srst a všechny úseky těla, ke kterým se může dostat. Avšak majitel kočičce užitečně pomáhá každodenním vyčesáváním srsti, masírováním kůže a tím jí dodává radost, zábavu a potěšení. Kočka se potom cítí mnohem lépe, a s vděčností vaši pomoc přijímá. Výsledkem je srst čistá, lesklá a méně pelichající, což každá hospodyňka v bytě jenom uvítá. K čištění používáme kartáče husté i řídké, gumové, umělohmotné i kovové či ocelové, s řídkými zakulacenými zuby, ale také prstové rukavice s drsným povrchem pro masáž, měkkou jelenici, semiš nebo kousky navlhčené froté látky. Hřebeny i kartáče se používají na počátku procedury a jelenice s froté látkou na závěr. Důkladně se vatovými tampony vytírají uši, oči a uši se potírají čistým hadříkem. Mušle uvnitř ucha se vytírají vazelínou nebo krémem. Do péče o kůži a povrch srsti spadá i pravidelná koupel a mytí kočky v teplé vodě, asi tak jednou za dva měsíce. Při silném znečištění, infikování parazity, případně před výstavou, je možné a dokonce nutné zařadit do obvyklé péče i neplánované koupání. Kočka se může koupat nejdříve až po čtyřech hodinách po jídle. Srst se nejdříve smáčí teplou vodou, o teplotě maximálně 25 až 30°C, ne více, a po několika minutách se zpracovává mýdlem nebo speciálním šamponem. Po koupání se srst vytírá přiděleným ručníkem. V den koupání kočku nesmíme pustit ven. V městském bytě je možné držet jen nevelké množství koček. A chováme—li je, je pro ně i pro nás lepší a bezpečnější, pokud nám to ovšem prostor dovolí, odstranit některá nebezpečná zařízení, ale také koberce, svinovací záclony, rolety, křesla.... Místo toho bychom zde měli umístit speciální „nábytek a konstrukce“ k lezení. Zařízení musí být dostatečně světlé, suché, teplé asi 22 až 24°C, zároveň větratelné a prostorné. Pokud máme doma větší počet kočiček, je žádoucí, mít pro ně vyhrazený zvláštní úsek pásmo, na kterém si vybudují svůj „kočičí dům“. Takový dům musí být světlý a teplý, na úklid pohodlný, a s ventilací. Tyto domy musí mít postavené voliéry k výběhu, kde by se kočky mohly vyhřívat na slunci, nebo odpočívat ve stínu. Musí mít minimálně 3x3 metry, lepší je však 4x4 metry. Stěny takovéhoto domu musí být omyvatelné a podlahy dřevěné, lakované nebo umělohmotné. Uvnitř místnosti musí být zbudována konstrukce k lezení, místo k odpočinku, spánku a především také „brusky drápků“. Obyčejně můžeme chovat několik koček pohromadě. Vzácná a ušlechtilá plemena bychom však měli chovat každé zvlášť. Vytvoří-li majitel zvířatům vhodné a pohodlné podmínky, nemusí mít starost, že budou jejich blízké kontakty, projevy lásky a společné hry něčím narušeny. Kočky nemají rády přemisťování a již navyklé místo bydliště nemění. Pokud však nastane nutnost jejich přepravy, musíme kočkám během cestování zabezpečit maximální pohodlí. Pro přepravu koček se používají různé příruční prostředky, jako např. košíky a tašky. Lepší je však umístit je do speciálních zařízení, tj. klecí, plastikových truhliček s otvory a pletených košíků. Při delším cestování na větší vzdálenost někdy usazuji kočku na klín, je však lepší ji umístit do určeného plátěného vaku, který si uvážeme kolem krku. Při procházkách můžeme použít také vodítko, ovšem pouze tehdy, pokud je na něj kočička již od mládí navyklá. Pokud cestujeme autem, je samozřejmé, že kočku nemůžeme nechat se po prostoru vozu volně procházet. Na krátké převozy je lepší kočku nekrmit vůbec. Pokud však budeme cestovat déle, nekrmme kočičku již asi 5 až 6 hodin před odjezdem a na cestě jí dávejme pouze pít, případně malé množství jídla.